Když přijde ta chvíle, které asi každý majitel zvířete bojí, tak se s tím hodně těžce smiřuje… Řekla bych, že jsem měla výhodu, protože jsem věděla, že je můj pes nemocný, tak jsem každý „den navíc“ brala jako dar. Byli jsme spolu o dva a půl roku dýl než to původně vypadlo. Měl rakovinu. Když přišla ta chvíle, kdy jsem potřebovala řešit, co s tělíčkem, tak jsem si přes internet našla stránky krematoria v České Lípě. Sjela jsem je v rychlosti, protože se mi to v tu chvíli nechtělo číst… Nejhorší pro mě byla myšlenka, že když budu telefonovat, že nebudu schopná mluvit. Ale opak byl pravdou. Když se mi slečna/paní Němečková představila svým vlídným hlasem do telefonu, tak ze mě najednou všechno spadlo. I po příjezdu všechno probíhalo tak hladce… Velké díky za takové lidi, jako jste pravě vy! Kdo nezažije, nepochopí..
Marie Fajtová
